9.10.2010 Premiera po patnácti letech!
Nářez v Klešicích
11.10.2010
Člověk nad tím běžně nepřemýšlí. Ráno se vzbudí, vstane, jde do koupelny, připraví se, nasnídá a jde do práce nebo do školy. Tohle ráno bylo jiné. Probudil jsem se do nádherného dne, který byl vybrán pro to, aby byl něčím výjimečný. A chtěl jsem, aby jeho výjimečnost byla v kladném slova smyslu - ve všech ohledech. I přes odpor k pověrčivosti jsem si neodpustil vstát pravou nohou.
Pohled do zrcadla, trocha zděšení, ale mohlo by to být horší. Opláchnutý obličej a upravené vlasy ze mě udělaly člověka. Nebo aspoň myslím. Celé dopoledne bylo v duchu hudebním - pouštěl jsem si nahrávky jak naše, tak kapely Faith No More a Iron Maiden. To mě naladilo natolik, že jsem měl pozitivní náladu po celý zbytek dne. I když tam už byla ovlivněna něčím jiným. Ale dost už o mně, pojďme se podívat, jak jsme to snášeli jako kapela.
"Tak zítra u Jardy ve dvě," řekl Jack den předtím. Všichni jsme jeli MHD směrem na zastávku Škola SNP. Zajímavé bylo, že jsme náhodou jeli jedním autobusem, tak cesta k Jardovi byla okořeněna vtípky a konverzací na úrovni :-) Jarda samozřejmě čekal venku na lavičce a lapal čerstvý vzduch. Nevím, co to bylo za přístroj, který používal, ale vysvětlil nám, že se jedná o nějaký tabák s filtrem, zabalený v papírku. Nevím, na jakém principu to funguje, ale asi to čistí vzduch jdoucí do plic, protože se z toho pěkně prášilo po tom, co si to dal k puse.
S úsměvem na rtech jsme šli do zkušebny přehrát si nějaké písničky, rozehrát se a připravit hlasivky na vystoupení. Zkouška byla katastrofální. Spousta chyb, které nám srazily sebevědomí na bod mrazu (tedy na nulu °C :-) ). Vtípky se vytratily a začínal se dostavovat strach. Zkoušeli jsme asi hodinu a raději jsme se na to vykašlali, protože by se bod mrazu posunul z nuly alespoň na -20°C, a to nejde, protože by začaly tát pevninské ledovce a zaplavilo by to velké části kontinentů. To si přeci nevezmeme na triko! Už vidím ty novinový články - Jack Bigbeat Show horší než globální oteplování ... nebo Nedozírné následky způsobené kapelou z HK ... hrůza!
Vynosili jsme všechny potřebné věci na zápraží domu, několikrát se přesvědčili, jestli jsme nezapomněli nějakou kravinu, jako třeba kytaru nebo tak, a čekali na odvoz. Čekání bylo poměrně dlouhé, jelikož jsme skončili dřív, tak byl prostor zase na nějaké vtípky, abychom nemuseli myslet na tu hroznou zkoušku. Účel to asi splnilo, občas se usmáli všichni.
Přijely pro nás dvě auta - Petr se svým plutoniovým povozem a hostinský s rallye verzí vozu Ford. Hukot. Hlavně od prasklého výfuku :-) Ale jelo to dobře. Naházeli jsme věci do aut, naskládali se a vyrazili směr Klešice. Z cesty bych snad jen připomněl opakující se příběh s policejními příslušníky, jenž korigovali dopravu kvůli nějakým závodům v Koněpůlkách.
Do Klešic jsme jeli přes Jezbořice. Odbočili jsme doprava a hle, zase ta samá paní sedí na lavičce u vejminku, na krku má límec a huláká na nás, že si málem ukroutila krk. Raději jsme hned vypadli. Po příjezdu do hospody jsme vynosili aparáty na pódium a dali si první pivo. Těch ještě pak bylo, no fuj ...
Jarda ozkoušel škopky a akustiku. Vypadal vážně, ale asi spokojeně, protože mu to hrálo. My ostatní jsme čekali na to, co se bude a nebude dít, celý to bylo takový free a nikdo nic nevěděl. Po příjezdu zvukaře jsme si hráli na zkušené muzikanty, obcházeli repráky a uznale kývali hlavami, nevědíce o tom nic. Ale snad jsme nevypadali jako banda kašparů, za chvíli nás to obcházelo víc a všichni kývali hlavami. Vypadalo to jako sborové kývání. Na novinkách psali, že to dokonce způsobilo malé zemětřesení v Jižní Korei. Určitě zas přeháněli.
Po nějaké době vyskákali na pódium týpci s nástrojema a zvukař měl již práci. Hráli punk, jenž se líbil zejména Horníčkovcům, kteří málem zbourali sál. My jsme jim jen záviděli jejich odvázanost, nás tak trochu tížila vidina hraní, jenž nás čekalo. Ale shodli jsme se na tom, že se těšíme.
____________________________________________________________________________
Když jsme měli všichni téměř vyčerpaný limit na počet piv (3 na osobu, abychom nehráli opilí), začali se shlukovat lidi. Ne, že by jich (vás :-) ) bylo málo, ale avizovaná stovka se naplnila tak z poloviny. Tuším kolem osmé hodiny začala naše premiéra na pódiu - příprava aparátů, domluvy se zvukařem. Nejistota a nervozita z pódia asi číšily, ale snažili jsme se nedát nic najevo. Blížily se zvukové zkoušky a já si tak říkám - co mám jako hrát? Vždyť jsem to nikdy nedělal a nevím, co se hraje a co ne. Nakonec jsem toho moc nevymejšlel a bylo to asi dobře, až na to, že jsem měl ztlumené kombo a chudák zvukař to nevěděl. Ponaučení pro příště :-)
Postupně jsme tam každej něco zahráli, zabrnkali, zaraz-dva-třiovali a zdálo se být nazvučeno. "Tak něco zahrajte," ozvalo se z repráku před námi. Shodli jsme se na písničce Někdy. Bylo to zvláštní, ... no zvláštní. Hrozný! :-) Tuto písničku jsme třikrát opakovali a sice se to lepšilo, ale knedlík v krku se neustále zvětšoval. Poprvé jsem hrál, aniž bych se slyšel a ozvěna ze sálu mě, mrcha, chtěla rozhodit (později jsem zjistil, že si můžu nechat kytaru zesílit v odposlechu, no ale víc se o tom zmiňovat nebudu, akorát bych se ztrapnil :-D nicméně od páté písničky jsem konečně věděl, co hraju :-D ).
Po zvukových zkouškách byla další pauza, dali jsme si každý jedno pívo a snažili se koncentrovat na nastávající show. Smíchem a úsměvy jsme jen stěží skrývali obavy, ale dodávalo nám to kuráž. Po chvíli jsme se na sebe koukli a bylo jasný, že se jde nahoru na pódium hrát. Opravdu zvláštní pocit. Leoš Mareš nás uvedl (Banášovou omluvil, ta je prej v nějakým talentu bo co ...) a začalo se. První byl Kámen. Myslím, že to docela ušlo, ale znáte to - první písnička. Teď tedy mluvím za sebe, periferně jsem viděl Jacka pařit, Jardu usmívat se za bicíma a Marťasovo sólo také nejevilo známky nervozity. "Holka votravnáááá," zařval Jack do mikrofónu a kolotoč se začínal dostávat do obrátek. Utíkalo to strašně rychle. "Opilče nezoufej!" v hlavě se mi promítaly postupy písniček, prsty hrály, aniž by je mozek ovládal a já začínal mít pocit, že to možná skončí i dobře. "Prasák," oznámil Jack poslední písničku před první pauzou. Nejmenovaný kamarád se přiznal, že text vypovídá asi o něm, takže se i prasák líbil ... no při nejmenším alespoň jemu.
Pauza, rychle objednat další pivo, domluvit se se zvukařem na odposlechu a zpátky do toho kolotoče. Nutno teď zmínit poctivou práci našeho hlavního roztancovávače Petra, jenž velmi ochotně rozdal Zpěvnídžeky a také tahal lidi pařit. Na konci koncertu už pařily snad 3/4 sálu, snad i naší zásluhou :-) Nicméně zpět k druhé části koncertu.
Lidé už trochu začínali cítit, že není čeho se obávat, tak začali vstávat a dělat atmosféru. Písnička "Sem se zblbul" byla super. Za prvé na mě konečně začala hulákat moje kytara z odposlechu a za druhé jsem cítil, že nervozita opadla. Bylo to neuvěřitelný! Vodvaz! Od nástupu songu až do konce. Celá kapela byla najednou nějak v pohodě a začali jsme trochu s těmi nástroji pařit, nebyli jsme statický. Možná snad i to zapůsobilo na lidi. "Moje stará", písnička, jenž se ve r-r-r-regéééé stylu pěkně odvalila, dohrála a my začali hrát "Splín". Musím říct, že mou asi nejoblíbenější skladbu, i když všechny jsou super! "Tak to se takhle nedělá," to mi v hlavě zůstane nadosmrti. Lidé se začínali hrnout k pódiu a začínali skotačit. To asi píseň Chlast, ke které máme všichni poměrně nepoměrně blízko, nebo aspoň na té akci ano. Sice byla naplánovaná přestávka, ale podpora lidí nám nedala a přidali jsme písničku Někdy, na které jsme mimo jiné zvučili a která byla naplánovaná až po pauze. Musím říct, že zněla podle mého dobře a že jste si ji všichni užili stejně jako my.
Poslední pauza a blížil se závěr našeho hraní, každý si objednal další pivo, pokecal se známými a sháněl nějakou tu reflexi, jestli se to líbí. Prvotní průzkum vypadal dobře a nám se šlo na pódium opravdu dobře. Jack nás uvedl příběhem, jenž ho inspiroval k napsání další písničky - "Chňaps a draps!!!" Song, který šlape a který naplno rozšlapal lidi v sále :-)
Blížil se závěr celé bouře, jenž se zrodila uprostřed klešického sálu a atmosféra byla super! Místo Happy birthday to you, Sklíčko, jsme trochu překvapili oslavence a na závěr Vietnamce rozjeli další dvě sloky, o kterých neměl tušení. Text prvních čtyř slok má na svědomí právě Sklíčko a chopil se jejich zazpívání opravdu chlapskou rukou a hlasivkami.
Koncert měl končit kultovní písní Breaking the law, které se také zhostil oslavenec a s refrénem "Brikety dou" jsme se dostávali do finiše našeho premiérového vystoupení v novém složení. Ale vy jste nás v tom nenechali, rozjetý dav jásal a nám bylo jasné, že ještě musíme něco přidat. Kámen se zdál být dobrá volba a taky to dobrá volba byla. Jasný úderný refrén na nás burácel ze sálu, až jsme měli pocit, že jsme všichni - i my, i vy, jedna kapela. Bylo to úžasný a my vám moc děkujeme!
____________________________________________________________________________
Když jsme dohráli, užívali jsme si atmosféru super akce, která se v Klešicích odehrávala a začali jsme holdovat jídlu a pití. Suprově jsme pokecali se všemi zúčastněnými. Nevím, v kolik jsme odjeli, ale vím dobře, jak jsme vypadali :-D
Ještě po nás hrál Sklíčkův band a pak jsem slyšel nějaké vesmírné tóny, linoucí se z pódia, doprovázené duněním bong. Bylo to zvláštní, připadal jsem si jako uprostřed afrického kmenu, který lítá do vesmíru v bambusových raketoplánech na blíže nespecifikovatelný pohon.
Ještě za relativního střízliva jsme si sbalili věci, abychom něco v sále nezapomněli a bylo po starostech. Musím říct, že takové jsem své první vystoupení před lidmi nečekal, že jste mně a Marťasovi pomohli. Taky bych chtěl poděkovat zkušenějším spoluhráčům, kteří nás drželi a byli nám příkladem. Dále výčepním, které nás celý večer zásobovaly jídlem a pitím. V neposlední řadě chci poděkovat vám. Vám všem, co jste byli na akci a povzbudili nás, no a i vám, kterým to nevyšlo a čtete si tento článek, protože vás zajímá, jak se to všechno seběhlo.
Nyní nějaká fuckta od agentury STEM:
Počet diváků/posluchačů: 48
Počet rozlitých piv: 9
Počet vypitých panáků: 365
Počet vypitých piv: 627
Počet snědených polívek: 36
Počet porcí uzeného: 23
Počet Sklíčků na akci: 1
Počet náhodných pijících, jenž nepřišli na akci, ale do hospody: 13
Hodnoty zde uvedené jsou jako všechny jiné zveřejněné agenturou STEM - tedy odhadnuté odborným okem. Někdy se trefí, někdy ne.
TĚŠÍME SE NA VÁS NA DALŠÍ AKCI, PŘÍŠTÍ HRANÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ V HRADCI KRÁLOVÉ!
BIGBEATU ZDAR!
VIK - JACK BIGBEAT SHOW.
